Translation 5 -- A Conference Paper on Women in Czech Science and Scholarship

Uplatnění žen v české vědě 20. století: členství v předních neuniverzitních vědeckých institucích.

¹Women in Czech Science and Scholarship² during the 20^th Century and their Membership of the Leading Non-university Research Institutes³ 

Tématiku věnovanou osudům žen – badatelek zpracovává, jak je zájemcům o tuto problematiku dobře známo, ve světě už řada prací. V soupisech sledujících literaturu z dějin vědy je shromážděno tolik informací o zveřejněných pracích, i se specializovanou partií věnovanou ženám a vědě, že se českému historikovi nedostává slov. Podívá-li se totiž na bibliografické stránky Historického ústavu AV ČR, které se zabývají obdobnou činností, posmutní. Ne snad proto, že by pracovníci tohoto ústavu nevěnovali podobné tématice vůbec pozornost, ale při dané četnosti takto zaměřených děl je nijak zvlášť nevyčleňují a ani při podrobnějším hledání výsledek není velký. Podobně dopadne průzkum specializovaných bibliografií českých prací přímo z dějin věd, jak v tištěné podobě, tak v elektronické, zprostředkované internetem. Náš příspěvek by proto chtěl aspoň nepatrně obohatit tuto stránku dějin věd o informace pro české prostředí.

As those who are interested in this issue are already well aware, a large number of works published worldwide deal with the subject of women scientists and scholars and their various fates⁴. Bibliographies on the history of science have brought together so much information on published works, with specialized sections on women and science, that the Czech historian is at a loss for words because when we look at the biographical pages of the ASCR Institute of History, which deal with similar issues, we find a sorry sight. Not that the staff there have totally failed to devote attention to the subject, but considering the number of such works, they do not set them apart at all and even a detailed search produces few results. A similar story applies to research into specialized bibliographies of Czech works directly involving the history of science and scholarship, whether on paper or online⁵. Thus our paper is intended to contribute to at least a slight extent to this aspect of the history of science and scholarship with information on the Czech region.

Jsme si vědomi, že to, kolik žen se stalo členkami v titulu uvedených institucí a které to byly, nelze použít jako jednoznačné měřítko pro skutečné postavení žen ve světě vědy na našem území. Nepochybně během celého století se vědou zabývalo mnoho žen, jejichž počet od roku 1900 významně, stejně jako všude ve světě, narůstal. Souviselo to i s otvíráním možností pro ženy v mnoha směrech, jak ve studiu na vysokých školách, tak s uplatněním v různých zaměstnáních, prostě v širším kontextu se změnou jejich postavení ve společnosti. Nicméně i právě to, kolik a které ženy se dostaly do do té doby výlučného mužského světa nejvyšších vědeckých postů, o mnohém svědčí.

We are aware that the number of women who became members of the institutions referred to in the title and their actual identities cannot be used as a simple yardstick of the true status of women in the world of science and scholarship in this country. Many women have, of course, been involved in research throughout the century and as elsewhere in the world, their numbers have risen substantially since 1900 as opportunities have opened up for them in many areas both within higher education and in various types of employment, basically as part of the overall improvement in their status within society as a whole. All the same, the actual numbers and identities of the women who got into the hitherto exclusively male world of leading research positions are most revealing.

V průběhu celého 20. století můžeme v Česku počítat celkem se šesti centrálními neuniversitními vědeckými institucemi. Na jeho počátku to byly tři: Královská česká společnost nauk (založena zhruba 1784, původně bez omezení národnosti), Česká akademie věd a umění (1890, jako ryze česká,) a Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (1891 jako protipól předchozí pro německou část populace). Vznik Československé republiky přispěl dvěma dalšími: Masarykova akademie práce (1920) a Československá národní rada badatelská (1924). Na konci 2. světové války byla německá Gesellschaft zrušena a čtyři ostatní byly po sedmi letech víceméně zahrnuty do Československé akademie věd, organizované po sovětském vzoru na centralizačním principu; ty jsou obvykle dnes označovány jako její předchůdci. Hned v úvodu je však možné uvést jeden o něčem svědčící údaj. Při výčtu žen, které se staly během celých sta let členkami těchto českých, resp. československých vědeckých institucí, si více než vystačíme s prsty obou rukou a nohou.

For the entire 20^th century, we can count a total of six centralized non-university research institutions in the Czech lands. At its beginning there were three: the Royal Bohemian Learned Society (founded approximately 1784, originally without any restriction on nationality), the Czech Academy of Sciences and Arts (founded in 1890 as a purely Czech institution) and Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen (founded in 1891 for the German population as an "opposite pole"⁶ to the aforementioned institutions). Another two came into being with the creation of the Czechoslovak Republic: the Masaryk Academy of Labour (founded in 1920) and the Czechoslovak National Research Council (founded in 1924). At the end of the Second World War, the German Gesellschaft was closed down and within seven years the four others had more or less been incorporated into the Czechoslovak Academy of Sciences, organized on a centralized basis on the Soviet model; the others are normally referred to today as its predecessor organizations⁷. Here at the very outset, however, we can bring up a fact that is rather revealing. When we count the number of women who became members of these Czech or Czechoslovak research institutions over the entire century, we can easily make do with the fingers of both hands and the toes of both feet.

Jakési ztělesnění ženy – vědkyně bylo a je právem ztotožňováno s postavou Marie Curie. Její výzkum jí přinesl světový věhlas a členství v ústředních vědeckých institucích po celém světě. Mezi ně můžeme počítat i tehdejší Království české, součást císařství Rakousko-Uherska. Marie Curie byla vůbec první ženou, která byla v této zemi jmenována členkou jedné z jejích ústředních vědeckých institucí, České akademie. Ale byla členem zahraničním a na zvolení ženy domácího původu si Češi museli ještě řadu let počkat.

Marie Curie has with some justification been seen in this country as the archetypal female scientist. Her research brought her worldwide fame and the membership of leading scientific institutions all over the world, including what was then the Kingdom of Bohemia, which was part of the Austro-Hungarian Empire. Marie Curie was the first woman ever to be appointed as a member of one of its central scientific institutions, the Czech Academy, but she was a foreign member and the Czechs themselves had to wait many more years before their first female compatriot was elected.

Nejúspěšnější až do vzniku Akademie věd byly ženy v Společnosti nauk, která poskytla členství nejvyššímu počtu, třem odbornicím, všem ale pouze členství mimořádné. Všechny ženy byly zvoleny až po vzniku ČSR a ve struktuře instituce nezastávaly žádnou funkci. Ovšem již samotná volba byla v měřítku tehdejší doby výrazným osobním úspěchem a vysokou poctou. Jejich volba se řídila stanovami z roku 1909. Tato norma ženám členství neupírala, resp. v textu se hovoří o členech obecně bez rozlišení pohlaví. Ke zvolení mimořádných členů postačovala nadpoloviční většina hlasů. Zdůvodněný návrh podávali dva členové té odborné třídy, do níž měl být nový přírůstek zvolen, v písemné formě hlavnímu tajemníkovi. Každý návrh měl obsahovat stručný životopis kandidáta a vylíčení jeho vědecké činnosti. Předseda spolu s místopředsedou, hlavním tajemníkem a s tajemníky příslušné třídy návrh přezkoumali především co do formálních požadavků. Volby se měly konat jednou do roka, vždy v lednu; návrhy na mimořádné členy se měly podávat na prosincové schůzi.

Until the creation of the Academy of Sciences, the most successful were those women in the Learned Society, which granted the highest number of memberships to women scholars (three) albeit in the extraordinary membership category only. All these women were elected after the creation of the Czechoslovak state and they did not hold any office within the institutional structures. Of course, by the measure of the time, election in itself was a considerable personal achievement and a high honour. Their election was governed by the statutes of 1909, which did not actually deny women membership – the text merely speaks of members in general without distinguishing the sexes. A simple majority of votes was enough to elect extraordinary members. A substantiated nomination for election had to be submitted in writing to the General Secretary by two members of the class to which the new member was to be elected. Each nomination was to include a brief biography of the candidate and a description of his or her research activities. The Chairman, the Deputy Chairman and the General Secretary of the class in question examined the nomination, particularly to make sure that it met the formal requirements. Elections were to take place once a year in January and nominations for extraordinary membership were to be submitted at the December meeting.

Jako první byla zvolena ve svých 37 letech 9. ledna 1929 Milada Paulová, v době volby soukromá docentka všeobecných dějin východní Evropy a Balkánského poloostrova University Karlovy v Praze. Návrh podalo 12. prosince 1928 pět převážně historiků, kteří kladli důraz především na její přínos k poznání dějin Balkánského poloostrova.

The first to be elected was Milada Paulová on 9^th January 1929, at the time of her election a 37-year-old private senior lecturer in the general history of Eastern Europe and the Balkan Peninsula at Charles University in Prague. The nomination was submitted on 12^th December 1928 by five colleagues, mostly historians, who highlighted her contribution to knowledge of the history of the Balkan Peninsula.

Oceňovali jednak její práci Diplomatická hra o Jihoslovany za světové války (1923) a chorvatsky psanou kniha Jugoslavenski odboj. Povijest jugoslavenske emigracije za svjetskog rata od 1914–1918. Ctihodní pánové návrh uzavřeli slovy: „..všechny práce Dr. Paulové mají vysoký stupeň nestrannosti, zpracovány jsou na základě látky neobyčejně rozsáhlé a velmi cenné, složeny jsou methodou přesně vědeckou a vynikají poutavým líčením.“

Appreciation was expressed both for her work entitled The Diplomatic Game for the South Slavs during the World War (1923) and a book that she wrote in Croatian entitled Jugoslavenski odboj. Povijest jugoslavenske emigracije za svjetskog rata od 1914–1918. The worthy gentlemen concluded their nomination with the words: "all Dr Paulová's works show a high degree of objectivity, they are based on material that is unusually rich and extensive, using precise scholarly methodology, and they are outstanding for their absorbing descriptiveness."

Na svou volbu si M. Paulová vzpomněla, když 4. prosince 1951 děkovala hlavnímu tajemníkovi KČSN za přání k 60. narozeninám: „..den, kdy jsem před léty měla svou první přednášku ve společnosti – přednášku první ženy – zůstává živě v mé paměti.“

Mrs Paulová recalled her election when on 4^th December 1951 she thanked the General Secretary of the Learned Society for his wishes on her sixtieth birthday: "the day I gave my first lecture in the Society many years ago – the first lecture given by a woman – remains vivid in my memory."

Dne 8. ledna 1936 byla zvolena Flora Kleinschnitzová, v té době soukromá docentka dějin novější literatury československé na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Návrh podalo 19. listopadu 1935 pět renomovaných historiků a literárních historiků. F. Kleinschnitzová publikovala hlavně literárně historické články, nejdůležitější z jejich prvotin byl článek Náboženské postavy z lidu v díle Karoliny Světlé (1919), věnovala se hodně slovenské literatuře. Během svého pobytu ve Švédsku jako delegátka na konferenci Mezinárodní federace knihovníků pátrala po českých tištěných knihách (nejvýznamnější objev, český překlad Erasma Roterdamského Uxor Mempsigamos, vydala v roce 1931) a podílela se též na důležitém Soupisu československých tisků do r. 1800.

On 8^th January 1936, the election took place of Flora Kleinschnitzová, at that time a private senior lecturer in the history of modern Czechoslovak literature at the Philosophical Faculty of Charles University in Prague. The nomination was put forward on 19^th November 1935 by five well-known historians and literary historians. F. Kleinschnitzová mainly published literary historical articles, the most important of her first works was an article entitled Religious Folk Characters in the Work of Karolina Světlá (1919), and she was also much devoted to Slovak literature. During a stay in Sweden as a delegate at a conference of the International Federation of Librarians she sought out Czech printed books (her most important discovery, a Czech translation of Erasmus of Rotterdam's Uxor Mempsigamos was published in 1931) and she was also involved in the important Catalogue of Czechoslovak Publications to 1800.

Třetí ženskou členkou Společnosti nauk se stala až po druhé světové válce, 9. ledna 1946, Albína Dratvová. Výrazně zestručněný návrh na volbu podali 12. prosince 1945 tentokrát jen dva členové, filosof a matematik. Konstatovali, že adeptka vykazuje bohatou činnost publikační v oboru filosofie exaktních věd a filosofie vůbec. Začala středoškolskými učebnicemi propedeutiky filosofické a pokročila přes řadu studií a monografií (habilitační práce Problém kausality ve fysice, 1931, Heuristické předpoklady fysikálního bádání, 1934) až k soubornému dílu Filosofie a přírodovědecké poznání (1939), které bylo poctěno cenou ČAVU.

The third female member of the Learned Society, Albína Dratvová, was not elected until after the Second World War on 9^th January 1946. A considerably condensed nomination for election was submitted on 12^th December 1945, this time by two members, a philosopher and a mathematician. They stated that her publication activity was extensive in the fields of the philosophy of the exact sciences and philosophy in general. She started out with preparatory secondary school textbooks on philosophy and proceeded through a number of studies and monographs (her second doctoral thesis The Problem of Causality in Physics, 1931, Heuristic Premises for Physics Research, 1934) to a collection entitled Philosophy and Knowledge of the Natural Sciences (1939), which received a Czech Academy award.

Ještě jedno jméno ženy se mezi členy Společnosti nauk objevuje, opět Marie Curie, která se po mnoha letech od zvolení v ČAVU stala 12. ledna 1927 jejím přespolním, tedy v podstatě „zahraničním“ členem.

Another female name appears among the members of the Learned Society, again that of Marie Curie, who many years after her election to the Czech Academy became a non-resident, i.e. basically a "foreign" member on 12^th January 1927.

Česká akademia věd a umění měla ve svých řadách v porovnání s ostatními centrálními vědeckými institucemi nejvíce žen, dvanáct; ovšem deset z nich, včetně jedné zahraniční, bylo členkami IV., umělecké třídy. Zajímavé je, že relevantní stanovy z roku 1923 výslovně stanovují, že členy české akademie mohou být muži i ženy, zatímco původní se k tomuto bodu nevyjadřovaly. Možná, že k hojnému zastoupení žen tu přispělo i to, že podle těchto stanov byla také volba čistě záležitostí té které třídy. V případě umělecké třídy se každý ze tří jejích odborů (literární, výtvarný, hudební) sám usnášel o volbě a vyloučení svých členů, rozhodnutí ale musela schválit celá třída.

The Czech Academy of Sciences and Arts had more women than any other central research institution, namely twelve, although ten of them, including one foreign member, were members of the fourth category, the artistic class. Interestingly, the relevant statutes of 1923 do explicitly state that both men and women could be members of the Czech Academy, whereas originally they were silent on this point. Perhaps the fact that these statutes also stated that elections were purely a matter for the individual classes also contributed to the greater representation of women. In the case of the artistic class, each of its three divisions (literary, artistic and musical) could itself decide on the election and exclusion of its members, but the decision had to be approved by the class as a whole.

Jedinou českou vědkyní, která měla tu čest být zvolena členkou, byla již opět Milada Paulová. K její volbě v kategorii mimořádného člena do třídy I. došlo dne 9. dubna 1946, tedy téměř dvě desetiletí po volbě v Společnosti nauk. V kolonce členského dotazníku proto již mohla uvést „řádná profesorka FF UK.“. Již stylizace dotazníku, bez ohledy na stanovy, ovšem svědčí o tom, že se ženami se zřejmě vážně nepočítalo. Formulář byl totiž uvozen pouze jedním oslovením Slovutný pane.

The only female Czech scholar to have the honour of being elected as a member, was again Milada Paulová. Her election as an extraordinary member in Class One took place on 9^th April 1946, that is almost two decades after her election to the Learned Society, so that she could already enter "Professor Ordinarius at the Philosophical Faculty of Charles University" in her membership application. The wording of the application form itself, however, indicates that women were evidently still not taken into serious account, as the only form of address given was "Esteemed Sir".

Návrh na volbu M. Paulové podal dne 16. března 1946 Karel Stloukal. Mj. uvedl: „Konečně je tu dnes rovněž aktuální, aby se v České akademii dostalo členství také ženě, která je mezinárodně uznávanou vědeckou pracovnicí.“ … „Že si vydobyla mezinárodní uznání též jako podnětná redaktorka vědecké revue Byzantino-slavica, zejména tím, že se jí podařilo v tomto českém časopise soustřediti přední pracovníky všech národů, zabývajících se byzantinologií.“

The nomination for the election of M. Paulová was submitted on 16^th March 1946 by Karel Stloukal. Amongst other things he wrote: "It is now finally opportune for a woman who is an internationally recognized scholar to gain membership of the Czech Academy." "She has also gained international recognition as an inspiring editor of the scholarly review Byzantino-slavica, especially due to the fact that she has succeeded⁸ in bringing together the foremost Byzantologists from all over the world in this Czech journal."

Druhým ženským členem české akademie z oblasti vědy byla, jak uvedeno, Marie Curie. Návrh na její zvolení podali 1. května 1908 Bohuslav Raýman a Bohuslav Brauner. Vedle výčtu hlavních publikací, objevů a ocenění konstatovali, že: „V době nejnovější rozplašila důkladnou prací svou sensační experimenty Sir W. Ramsaye o přeměně mědi v lithium.“. Volba proběhla 28. listopadu 1908, císařem potvrzena až 27. června. 1909. Bohužel, osobní složka M. Curie neobsahuje až na pár materiálů k výročí objevení radia, žádné dokumenty. Koncept dopisu, v němž se jí a současně A. Meilletovi volba oznamuje, je uložen v Meilletově osobní složce.

As already mentioned, the other female member of the Czech Academy in the field of science was Marie Curie. The nomination for her election was put forward on 1^st May 1908 by Bohuslav Rayman and Bohuslav Brauner. In addition to listing her chief publications, discoveries and awards they said that "She has recently refuted⁹ the sensational experiments performed by Sir W. Ramsay on the transformation of copper in lithium with her exhaustive work". Her election took place 28^th November 1908 and was not ratified by the Emperor until 27^th June 1909. Unfortunately, the file on M. Curie does not contain any documents apart from a couple of items on the anniversary of the discovery of radium. A draft letter informing her and A. Meillet of their election is kept in Meillet's personal file.

V německém protipólu České akademie, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, byla situace obdobná. Všechny čtyři členky, kterými se mohla vykázat za celou dobu své existence, byly evidovány jako spisovatelky.

The situation was similar at the German counterpart⁶ of the Czech Academy, Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen. All of the four female members that it had to show for its entire existence were registered as writers.

Po vzniku ČSR byly založeny dvě nové ústřední vědecké instituce: Masarykova akademie práce jako centrum organizace technického výzkumu a Československá národní rada badatelská jako spojovací článek mezi dosavadními vědeckými institucemi, ústavy a korporacemi a reprezentativní orgán československé vědy v zastřešujících mezinárodních vědeckých uniích. Masarykova akademie po celou dobu své existence nezvolila ani jedinou ženu za svého řádného člena (oficiální označení odborní znalci), a pokud se v pramenech tohoto fondu jména žen vyskytují, pak v této instituci působily pouze jako externí, tj. přizvaní členové (např. v Společnosti nauk zvolená A. Dratvová).

After the creation of the Czechoslovak state, another two central research institutions were established: the Masaryk Academy of Labour as a centre for organizing technical research and the Czechoslovak National Research Council (hereinafter "Research Council") as a connecting link between the existing research institutions, institutes and corporations and as a representative body for Czechoslovak science in international umbrella scientific associations. Throughout its entire existence, the Labour Academy did not elect a single woman as an ordinary member (officially designated "specialist experts") and where the names of women appear in its records at all, they merely have the status of "external", that is "invited", members (for example, A. Dratvová elected by the Learned Society).

Rada badatelská měla ve svých řadách dvě členky, obě byly zvoleny až těsně po druhé světové válce v roce 1945. Podle jednacího řádu z 12. října 1935 volily odbory této instituce své členy prostou většinou, rozlišení na ženy a muže tu ovšem formulováno nebylo. Volby se mohly konat kdykoliv v roce, nejpozději dva měsíce před generálním shromážděním, kdy mohl být proti nově zvoleným členům podán každým členem protest; pokud byl schválen většinou hlasů přítomných členů, byla volba neplatná. Při výběru členů se mělo přihlížet především k vědecké kvalifikaci, dále také k tomu, aby v ČSNRB byly zastoupeny nejdůležitější domácí vědecké instituce.

The Research Council had two female members, both elected shortly after the Second World War in 1945. Under the Council procedural rules of 12^th October 1935, members were elected by individual departments of this institution by a simple majority and there was no mention of any distinction between men and women. Elections could take place at any time of the year but no later than two months before a General Meeting, where objections could be raised against newly elected members by any existing member. If an objection was approved by a majority of votes, the election was invalidated. When members were elected, their research qualifications were a primary consideration as was the endeavour to represent the most important research institutions in the country in the Council.

Z dokladů není příliš jasné, které z uvedených kritérií převážilo pro to, že byla již do třetice nominována Milada Paulová, zvolena v září 1945 do oboru historického. Oznámení o zvolení ji zastihlo v době jejího pobytu ve Velké Británii. Druhou členkou byla Jiřina Popelová-Otáhalová, zvolená v říjnu roku 1945 do oboru filosofického. V době volby byla docentkou Filosofické fakulty Masarykovy university v Brně. Kromě Paulové a Popelové-Otáhalové pracovalo ve výborech ČSNRB nejméně dalších šest žen, nebyly ovšem řádně zvolenými členkami.

It is not too clear from the records which of these criteria was of paramount importance when Milada Paulová was nominated and elected for a third time in September 1945 to the History Department. Notification of her election reached her while she was staying in Great Britain. The second member was Jiřina Popelová-Otáhalová, who was elected in October 1945 to the Philosophy Department. At the time of her election she was a senior lecturer at the Philosophical Faculty of Masaryk University in Brno. Apart from Paulová and Popelová-Otáhalová, at least six other women were working on Council committees, but not as ordinary elected members.

Podíváme-li se sumárně na období do roku 1952, tedy do vzniku CSAS, zjistíme, že v jeho průběhu se staly členkami ústředních českých vědeckých institucí pouze čtyři domácí ženy-vědkyně a jedna ze zahraničí; ta také jako jediná byla zvolena před vznikem samostatného československého státu, tj. před rokem 1918. Prvenství mezi domácími členkami náleží jednoznačně historičce, profesorce University Karlovy v Praze Miladě Paulové, která byla postupně zvolena členkou tří ze čtyř ústředních vědeckých institucí. Dalo se tedy očekávat, že bude následovat její volba členkou nové Akademie věd.

To summarize the period up to 1952 and the establishment of the Czechoslovak Academy of Sciences, we find that only four Czechoslovak women scholars and one woman from abroad became members of central Czech research institutions and the latter was the only one who was elected before the creation of the independent Czechoslovak state in 1918. A unique status among members here was enjoyed by the historian and professor at Charles University in Prague, Milada Paulová, who was elected over time to three of the four central research institutions. Hence it could also be anticipated that she would be elected as a member of the new Academy of Sciences.

Přenesme se nyní s předmětem našeho tématu do druhé poloviny 20. století; další členky ostatně již v jeho první polovině nepřibyly. Z pohledu institucionální základny české vědy došlo na počátku 50. let minulého století k zásadním změnám, které byly součástí transformace společnosti podle komunistické ideologie. Pro své budovatelské aktivity komunisté často nalézali inspiraci u svého velkého východního vzoru, SSSR. To platilo i pro oblast vědy. Z úvah o nutné přestavbě institucionální základny vědy vzešel nakonec vítězně sovětský model jedné velké centrální akademie, do níž vplynula řada vědeckých institucí, spolků a společností, především ale tzv. předchůdci, mezi nimiž byly v zákoně explicitně uvedeny Společnost nauk a Česká akademie a de facto sem přešly jak zaměřením činnosti, tak částí členské základny i Masarykova akademie práce a Rada badatelská. Vplynutí předchůdců do nové CSAS neznamenalo též automatické převzetí jejich členů.

Let us now turn our focus on this subject to the latter half of the twentieth century; no more female members were elected in its first decades. Substantial changes took place to the institutional base of Czech scholarship and science in the early 1950s, which were all part of the transformation of society under Communist ideology. Czechoslovak Communists often drew inspiration from their great model to the east, the Soviet Union, for their own brave new¹⁰ activities and this was also the case with science and scholarship. Deliberations over the necessary reconstruction of the institutional base for science and scholarship ultimately led to the victory of the Soviet model, with one great central academy swallowing up all the research institutions, associations and societies, the so-called "predecessor organizations", explicitly including by law the Learned Society and the Czech Academy, and in practice the areas of interest and some part of the membership bases of the Masaryk Academy of Labour and the Research Council were also taken over, for the inclusion of the predecessor organizations in the new CSAS did not mean the automatic inclusion of their members.

Vedle jednoznačně politických nebo ideologických cílů měla nová Akademie věd naplnit také tužby po badatelské ne-univerzitní organizaci; která by poskytovala dobré a zajištěné podmínky pro vědeckou práci. Nový režim, který sám sebe označoval za demokratický a pokrokový na rozdíl od éry předchozí, hlásal nové, spravedlivé, vůči mužům rovnocenné postavení žen a podtrhoval jejich nenahraditelnou společenskou úlohu. Ačkoliv se oficiálně počítalo s větším zastoupením žen v politice a ve společenských organizacích a s jejich větší samostatností uplatněním v profesích vyžadujících speciální vzdělání, v realitě šlo často o formální záležitosti. Dosti enormní zaměstnanost žen v Československu už brzy v 50. a 60. letech, srovná-li se s poměry na západ od jeho hranic, vypovídá více třeba o potřebě zajistit finančně rodinný rozpočet. V rétorice předcházející založení CSAS ale prakticky zdůrazňování nastupujícího významu nové instituce pro ženy nenajdeme.

In addition to its clearly political and ideological objectives, the new Academy of Sciences was also meant to meet the demands for a research-based organization outside of higher education to provide sound and secure conditions for research work. The new regime, which described itself as democratic and progressive in contrast to the previous era, proclaimed a new, fair, equal status for women and stressed their irreplaceable social role. Although greater representation for women in politics and in social organizations was officially anticipated, as was their greater independence within professions requiring special education, in reality this was often only on paper. The widespread employment of women in Czechoslovakia from the early 1950s through to the 1960s, when compared with conditions to the west of its borders, says more perhaps about the need to financially secure family budgets. In the rhetoric preceding the foundation of the CSAS, however, we do not actually find any emphasis on the prospective importance of the new institution for women.